Klimatická konference OSN v Dubaji: Pokrytecký cirkus jalových proklamací

Milan Smutný
Milan Smutný
15.12.2023
DoporučujemeEnergetika
Klimatická konference OSN v Dubaji: Pokrytecký cirkus jalových proklamací
Klimatická konference OSN v Dubaji: Pokrytecký cirkus jalových proklamací

foto: Nejvyšší budova na světě Burdž Chalífa v Dubaji je symbolem bohatství emirátu postaveném na ropě a zemním plynu

Konference OSN o klimatu po 14 dnech v Dubaji končí. Delegáti z 200 států se vracejí domů. Poprvé v historii konferencí se v závěrečném dokumentu zmiňuje nutnosti konce fosilních paliv. Jejich spotřeba však rekordně roste.

Dubaj je největší z celkem sedmi Spojených arabských emirátů, jehož ekonomiku tvoří z 85 % těžba a prodej ropy a zemního plynu. Je výkladní skříní po bohatství, jež nadále roste díky prodeji fosilních paliv. Tón celé konferenci svým projevem udal její předseda sultán Džábir, který je ministrem průmyslu Spojených arabských emirátů a také šéfem státní ropné společnosti ADNOC. Jak řekl v projevu, jímž byla aktivistická část konference zcela zděšena a rozhořčena, „neexistuje žádná věda ani žádný scénář, který by říkal, že postupné vyřazování fosilních paliv bude znamenat, že dosáhneme oteplení do 1,5 °C .“ Přičemž dodal, že stanové tvrdého termínu konce používání fosilních paliv pro lidstvo znamenal, že se obrazně řečeno „musí vrátit zpět do jeskyní“. Je tedy zřejmé, proč se pro odpor ropných států i některých rozvojových zemí, kam stále ještě patří absurdně i Čína, nebyla konference OSN schopna dohodnout na konkrétním konci využívání uhlí, plynu a ropy.

Přesto se v návrhu závěrečného usnesení vlastně poprvé oproti minulým letem mluví o fosilních palivech. V článku 27 na celkem 21 stranách výsledného dokumentu z COP28 se konstatuje, že splnění cíle omezení růstu globálního oteplování do konce století na 1,5 °C vyžaduje snížení celosvětových emisí skleníkových plynů o 43 % do roku 2030 a o 60 % do roku 2035 ve srovnání s rokem 2019, přičemž do roku 2050 by mělo být dosaženo nulových emisí oxidu uhličitého. Všechna prozelená média vyzdvihla ze závěrečného dokumentu důraz na – mimochodem zcela nereálný cíl – celosvětové ztrojnásobení kapacity obnovitelných zdrojů energie a zdvojnásobení průměrného ročního tempa zvyšování energetické účinnosti do roku 2030. Ovšem mezinárodní dohoda 21 projaderných států světa v čele s Francií i za účasti českého premiéra Petra Fialy o ztrojnásobení výkonu jaderných elektráren na světě do roku 2050 se do klíčového dokumentu z Dubaje nedostala. Výraz „jaderná“ se v celém dokumentuje zmiňuje jen jednou: v článku 28 bod (e) zdůrazňuje „urychlení bezemisních a nízkoemisních technologií, mimo jiné včetně obnovitelných zdrojů energie, jádra, technologií pro snižování a odstraňování emisí, jako je zachycování a využívání uhlíku a jeho ukládání,…, a nízkouhlíkové výroby vodíku“ (zvýraznění textu autorem komentáře).

Zmínka o penalizování fosilních paliv bez jasných a konkrétních termínů má tak v závěrečném dokumentu z Dubaje daleko menší význam než návrat jaderné energetiky mezi mezinárodně akceptovatelné technologie reálného snižování emisí skleníkových plynů. Jádro se poprvé od Kjótského protokolu z roku 1997 o snižování emisí opět dostalo do „nejlepší společnosti“ nástrojů boje s klimatickou změnou. I když úspěch projaderného premiéra ČR Petra Fialy v Dubaji zastínil jeho člen vlády, lidovecký ministr životního prostředí (MŽP) Petr Hladík, který v hojném doprovodu svých poradců ze zelených neziskovek podepsal za ČR závazek skupiny zemí skoncovat s uhlím do roku 2033.

Mezitím Hladíkem řízený úřad očividně nezvládá včas připravit podklady pro novou verzi Státní energetické koncepce (SEK), kterou zastřešuje ministerstvo průmyslu, měla být hotova do konce roku 2023 a která očividně nebude mít nějakou odbornou oponenturu. Jak prosáklo na veřejnost, vypracování podstatné části politiky enviromentální ochrany zadalo MŽP zelené aktivistické skupině Fakta o klimatu. Česko tak v zelené politice opisuje osvědčený recept z Německa, kdy po vstupu strany Zelených do německé vládní koalice zelené aktivistické neziskovky v čele se spolkem Agora Energiewende mohutně personálně infiltrovaly na lukrativně placených postech administrativu německých státních úřadů spravovaných Zelenými. Ostatně na Hladíkově úřadu dnes tvrdí zelenou muziku jako jeho hlavní poradce Martin Sedlák, v jehož CV plném zeleného aktivismu ční jeho členství v Hnutí Duha. Není se co divit, když odbornou nekompetentnost brněnského městského politika za KDU-CSL Hladíka musí vedle poradců nahrazovat o to jeho větší víra ve „světlé zelené zítřky“.

Ostatně už vládou ČR 18. října schválený klimaticko-energetický plán lplán likviduje stabilní českou energetiku, když chce škrtnout výkon 6,4 GW z uhelné elektroenergetiky a do roku 2030 ho nahradit zpětinásobením jmenovitého výkonu (nikoli odvedené práce!) solárních a větrných zdrojů na 10 GW, respektive 1,5 GW. To bude znamenat, že Česku a hlavně jeho průmyslu bude hlavně v zimním období chybět pětina až třetina stabilních zdrojů elektřiny za situace (nemluvě o centrálním vytápění 1,6 milionu domácností teplem z uhlí), kdy nikdo z okolních zemí v čele s Německem nemá a nebude mít exportní kapacitu. Pak se zřejmě naplní vlhké sny zelených extremistů o „nerůstu“, tedy prudkém propadu ekonomiky a zchudnutí celé společnosti jako hlavního předpokladu „záchrany planety“.

V Česku mezitím pokračuje debata o růstu ceny elektřiny od ledna 2024, který je pokládán také za důvod dalšího zdražení potravin. Česká média jsou plna pomýlených nebo ve prospěch zelené lobby napsaných článků a komentářů, jak naši energetiku zachrání společný energetický trh s Německem. To platí, mají-li jejich autoři na mysli cíl ve vysokých německých cenách elektřiny a jejich dalšího růstu kvůli astronomickým nákladům na distribuci vinou stále většího instalovaného výkonu občasných zdrojů energie (OZE). A to při 2,5násobně větší kupní síle Němců proti Čechům. Ale jinak je tento energetický „koncept“ s oporou v zelené ideologii hanebnou propagací pokračujícího odírání českých domácností a podniků domácím energetickým oligopolem. Ten dosud za české náklady vyrábí dostatek elektřiny, která z 90 % je spotřebována v tuzemsku. Přesto oněch 10 % elektřiny vyvážené pak přes referenční ceny burzy v Lipsku slouží ke zdůvodňování toho, proč nenasytní obchodníci v čele s dominantní společností ČEZ pak českou elektřinu prodávají i doma za německé ceny, jež ale německým domácnostem a podnikům vláda v Berlíně dotuje. Pak samozřejmě ČEZ i další obchodníci, kteří nemají důvodu postup dominantního hráče tržně nezopakovat, dosahují extrémních zisků. Ovšem česká ekonomika jako celek kolabuje.

Bývalý generální ředitel ČEZ Jaroslav Míl opakovaně říká: žádný společný energetický trh v EU neexistuje, je to jen boj o národní zájmy s různou mírou regulace a státních subvencí. V ČR se elektřina vyrábí levně v národním energetickém mixu a k výrobním nákladům by se měla přidávat jen kontrolovaná, úměrná zisková marže. Politici neříkají svým občanům pravdu, že kontinuální zdražování elektřiny je vepsáno přímo do podstaty zelené ideologie EU. Česko s výjimkou jaderné politiky opisuje Německo v tom, že klíčovým prvkem elektroenergetické soustavy by měly být tzv. OZE, tedy v Česku dominantně soláry. Vzestup cen pro ČR v podobě růstu regulovaných položek od ledna 2024 je jen závdavkem pro příští roky, protože astronomické náklady na sítě budou doslova devastovat ceny elektřiny v mnoha dalších letech.

Příklady odpovědné energetické politiky přitom máme na očích. Členská země EU Francie očividně ignoruje společný energetický trh deformovaný sebevražednou německou Energiewende. 14. listopadu dle zprávy agentury Reuters francouzská vláda a elektrárenská společnost EdF podepsaly dohodu o budoucích cenách elektřiny, ze 70 % tvořené výrobou z 56 francouzských jaderných reaktorů. Tato dohoda má ochránit spotřebitele před cenovými šoky a zároveň umožnila EdF pokrýt výrobní náklady, údržbu stávajících a výstavbu nových jaderných reaktorů. Od roku 2026 dohoda stanoví cenu elektřiny pro francouzské domácnosti a firmy na příštích 15 let na 70 eur za megawatthodinu (MWh), tedy v přepočtu 1,70 Kč za 1 kWh. Pro všechny účastníky trhu tak vzniká dlouhodobá strategie, podmínky pro stabilitu a investice. Dohoda vlády a EdF, která byla nedávno zestátněna vykoupením 16 % minoritních akcionářů za bezmála 10 miliard eur (cca 250 mld. Kč), ovšem zahrnuje i další garance pro spotřebitele. Při tržním zvýšení ceny elektřiny na 80 eur za MWh se 50 % dodatečných příjmů EdF vrátí zpět na účty spotřebitelů, v případě zvýšení ceny až na 110 eur/MWh se vrátí klientům 90 % mimořádných příjmů. Nutno dodat, že současná dohoda EdF se státem garantuje do roku 2025 cenu 42 eur/MWh, tedy v přepočtu 1 Kč/kWh elektřiny.

Mezitím celosvětová potřeba fosilních paliv každoročně roste. Americká agentura pro energetické informace (EIA) předpokládá, že celosvětová spotřeba fosilních paliv se do roku 2050 zvýší až o 40 %. Ve svém „International Energy Outlook 2023“, který byl zveřejněn 11. října 2023, EIA uvedla: Růst světové populace a touha po vyšší životní úrovni tlačí na růst spotřeby energie nad rámec pokroku v oblasti energetické účinnosti. Na rozdíl od zelené agendy administrativy prezidenta Joe Bidena agentura řízená ministerstvem energetiky USA říká: cíle eliminace fosilních paliv jsou nerealistické. OPEC souhlasí s EIA a firmou ExxonMobil a zvýšil svou prognózu poptávky po ropě do poloviny století s tím, že spotřeba ropy v příštích 20 letech stoupne o 16 % a v roce 2045 dosáhne 116 milionů barelů denně, což je asi o 6 milionů denně více, než se dříve předpokládalo.

I u vedoucího státu evropské zelené tranzice Německa připadá 83 % spotřeby primární energie na uhlí, plyn a ropu, přičemž příští rok to bude asi ještě více: Němci totiž v dubnu vypnuli poslední tři své efektivní jaderné elektrárny. Podle deníku Handelsblatt stoupnou v roce 2023 světové emise CO₂ o 1,1 % na 36,8 miliardy tun, k tomu je nutno připočítat 4,1 miliardy tun CO₂ hlavně v důsledku odlesnění. EU je po obrovských investicích odpovědná už jen za 7 % emisí ve světě, když Unii překonala Indie s 8,2% podílem, kde v důsledku většího používání fosilních paliv letos stoupnou emise o 8,2 %. Proti roku 2022 letos v Číně, která je s 31 % nejvyšším světovým emitentem CO₂, stoupnou tyto emise o další čtyři procenta. Každý si může najít reálná data o spotřebě energie ve světě na portále ourworldindata.org/energy, která jsou v naprostém rozporu s vyhlašovanými aktivistickými cíli.

Nicméně účastníci klimatické konference COP28, včetně britského krále, generálního tajemníka OSN, řady prezidentů, premiérů, ministrů a dalších významných VIP odprovázených štáby poradců, lobbistů a houfů zelených aktivistických spolků a organizací byli nepochybně se svou účastí na COP28 v Dubaji spokojeni. Sice nebyl dohodnut ani žádný tvrdý plán obrovských finančních transferů z vyspělého světa rozvojovým zemím, ale zato se o tom o to více mluvilo, a to v čele s plamenným projevem šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, že miliardy eur pomoci musí nahradit biliony eur každý rok. Nejvlivnější osobnosti si nepochybně na konferenci užívaly například pobytu v 7hvězdičkovém nejluxusnějším hotelu světa Burdž Al Arab, kde i ten nejmenší dvoupatrový apartmán má plochu 169 m². Nebo si nenechali ujít návštěvu nejvyšší budovy světa Burdž Chalífa, kde je do výšky 828 metrů dopravily výtahy vyrobené v ČR. Zatímco na první konference COP1 v roce 1995 v Berlíně bylo pár tisíc účastníků, do Dubaje se i ve stovkách soukromých stíhaček do tepla a bohatství ropného emirátu v Perském zálivu slétlo na 97 000 delegátů. Však skoro nikdo si účast neplatil ze svého. To, co po dubajské konferenci ale zůstalo jako jistý výsledek, je obrovská emisní stopa z pobytu i dopravy delegátů. Ale záchrana světa před emisemi a jejich vinou před klimatickou změnou si to prý zaslouží.

COP28 potvrdil, že tato fóra jsou jen okázalým cirkusem pro ty, kdo chtějí oslavovat své bohatství a nadřazenost a svým klimatickým aktivismem chtějí k těmto atributům přidat ještě klimatický morální kredit. Ovšem tento cirkus nemá ekvivalent zábavy pro chudý lid jako ve starověkém Římě. Veřejně totiž elita světa potvrzuje, že jimi prosazované zelené plány oznamují stále větší zdražení ceny energie a následné zchudnutí stamilionů obyvatel bohatých zemí Západu. Pokud ještě silně nepracují se zastrašováním svých občanů, což se již efektivně projevuje na klimatickém alarmismu mladé generace. Na takové pokrytectví může ovšem dosud svobodný občan západního demokratického světa odpovědět: v příštích volbách svou reprezentaci změnit.

Sdílet

Komentáře

Pro komentování tohoto článku se musíte nejdříve přihlásit
© 2022 Asociace řidičů osobních vozidel. Všechna práva vyhrazena.