Díl první: Co je to energetická bezpečnost?

Josef Pátl
Josef Pátl
17.1.2024
Energetika
Díl první: Co je to energetická bezpečnost?
Díl první: Co je to energetická bezpečnost?

Foto: Shutterstock

Elektřinu a energie dnes považujeme skoro za samozřejmost. Podzimní energetická krize v roce 2021, byla spojená s explozí cen elektřiny (díky ceně plynu) a umocněná pro nemalou část českých podniků a domácností bankrotem Bohemia Energy a dalších tzv. alternativních dodavatelů. K překvapení mnohých ukázala, že dostupnost a cenová výhodnost energií najednou samozřejmostí není.

Na začátku samostatné Československé republiky v roce 1918, zahrnující vedle českých zemí také Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu, bylo v provozu 193 různých výrobců elektřiny (vesměs v parních a vodních elektrárnách). Celkový instalovaný výkon byl 135 MW, na 1 obyvatele asi 13,5 kW ročně. O 102 let později byl v roce 2020 instalovaný výkon výroby elektrické energie jen v samostatné České republice dle zprávy Energetického regulačního úřadu (ERÚ) 21.350,3 MW, to je 158krát více nebo také 2 MW v přepočtu na jednoho obyvatele ročně. Vzrostla životní úroveň.

V roce 1918, v době vzniku Československa na území dnešních Čech, Moravy a Slezska žilo dle statistik ČSÚ 10 004 335 lidí a v roce 2020 s 10 700 155 obyvatel. Tedy jen o sedm procent více. Na podobném počtu obyvatel a navýšení výroby elektrické energie je pak zřejmé, že rozvoj ekonomiky, prosperity a životní úrovně obyvatel České republiky jsou zcela zásadně spojeny s rozvojem výroby a dostupností elektřiny. Tento rozvoj je také klíčovým faktorem růstu HDP. Celková výroba elektřiny v roce 2020 s celkem 81,4 TWh brutto představuje meziroční pokles o 5,5 TWh (-6,4 %) proti roku 2019. Současně také pokleslo HDP v roce 2020 o 5,6 %, takže je patrná korelace hospodářského růstu, respektive poklesu s výrobou a spotřebou elektřiny. Výroba elektřiny v České republice v roce 2023 klesla meziročně o dalších deset procent. Celkově tuzemské elektrárny vyrobily 72 terawatthodiny (TWh) elektřiny. Je to nejnižší výroba od roku 2002 a důvodem je hlavně nižší ekonomická aktivita v průmyslu. Spolu s tím tak klesá samozřejmě i spotřeba. Vyplývá to z analýzy poradenské společnosti EGÚ Brno. Životní úroveň postupně začíná upadat.

Před podzimní energetickou krizí 2021 se veřejná debata o energetice do značné míry zúžila na otázky kolem změny klimatu a nutného snižování emisí. Paradoxně se tak upozadila základní funkce energetiky, kterou je zajištění spolehlivých dodávek všech potřebných energií. Přitom existuje řada signálů, že v České republice i v Evropě může v příštích letech hrozit nedostatek elektrické energie, nebo dokonce i tepla. 

Důraz na překotný rozvoj fotovoltaik (FVE) a větrných elektráren (VTE) nám v tomto ohledu nepomůže. Peníze získávané prodejem emisních povolenek a nesystémově používané pro „virtuální dekarbonizaci“ jsou a budou dále iniciátorem poklesu výroby stabilní elektrické energie (z uhlí a v budoucnu i plynu). To měl být i záměr trhu s emisními povolenkami (ETS), ale zároveň nebyly stanoveny měřitelné kontrolní ukazatele v čase, při kterých bychom v případě negativního dopadu na energetickou bezpečnost tzv. zatáhli za ruční brzdu. Auto jede z kopce už nebezpečnou rychlostí, ale řidič kamikadze, naše vláda, zabrzdit nehodlá. Chce se snad jen blýsknout před zahraniční porotou z Bruselu nebo jen trpí programovou slepotou?

Energetická bezpečnost

Energetická bezpečnost je pojem hojně používaný především v posledních několika letech či posledních dvou desetiletích. Frekvence používání souvisí mimo jiné s fenoménem nazývaným Ropný vrchol (neboli tzv. Peak Oil), tedy se stavem, kdy ubývá zásob energetických nerostných surovin, tj. fosilních paliv.

Prvním důvodem je tedy vyčerpatelnost těchto zdrojů a jejich pravděpodobný nedostatek v blízké či vzdálenější budoucnosti. To nutí jednotlivé státy, respektive jejich vlády i soukromé subjekty věnovat tématu zvýšenou pozornost.

Druhým důvodem je stoupající cena energetických surovin a rovněž chování některých producentských zemí, které své nerostné suroviny využívají jako zbraň v rámci své zahraniční politiky (například tzv. ropná nebo plynová zbraň).

Třetím důvodem jsou geopolitické změny ve východní Evropě způsobené chováním bývalého světového hegemona Ruska a vlivem této skutečnosti je vysoká volatilita energetických vstupů („rozkolísanost“ ceny).

Čtvrtým důvodem, neméně podstatným, je až neuvážlivá progresivistická snaha představitelů EU prezentovat Evropu jako vzor pro dekarbonizaci a budoucí uhlíkovou neutralitu.

Definovat energetickou bezpečnost tedy není snadné a obecně přijímaná definice neexistuje. Ani mezi badateli v oblasti energetické bezpečnosti není přítomna dokonalá shoda na znění základních definic, jimiž obor obhajuje svou existenci a od nichž následně odvozuje svoji výzkumnou činnost. Přesto může být výchozím bodem pro její definování následující věta: Energetickou bezpečností je „dostupnost dostatečných dodávek za přijatelné ceny“.

Problém s definicí spočívá v tom, že její obsah vždy určuje osoba jejího autora a místo jeho působení či existence. Jiné aspekty a jiná témata bude zdůrazňovat běžná konzumentská země, jiný pohled na celou problematiku a jiné zájmy bude prosazovat země producentská. Pravděpodobně zcela odlišnou optiku zvolí konzument závislý na dodávkách energetických surovin pouze z jednoho producentského státu a navíc třeba státu s nevypočitatelným chováním. Další dělící linií může být vztah autora definice k roli trhu v rámci energetické bezpečnosti, tedy zda preferuje tržní (hlavní roli má trh, energetické suroviny jsou pouhým zbožím) či strategický přístup k energetické bezpečnosti (zodpovědnost leží na státu, energetické suroviny mají klíčový význam pro existenci státu a jejich hodnota je vysoká).

Například OSN definuje energetickou bezpečnost jako „dostupnost použitelných energetických dodávek pro koncového spotřebitele, za tržní cenu, v dostatečném množství a včas – tak, aby nebyl omezován ekonomický a společenský rozvoj země“.

 Evropská unie pak k takové definici přidává ještě ohled na životní prostředí. EU definuje tři premisy energetické bezpečnosti:

  • nepřerušovaná fyzická dostupnost energetických produktů na trhu,
  • za ceny, které jsou přijatelné pro všechny spotřebitele (domácnosti i průmysl),
  • a s ohledem na ekologickou čistotu a cestu k udržitelnému rozvoji.

Zatímco předchozí definice se zaměřovaly na spotřebitele a reflektovaly jeho zájmy, UNDP World Energy Assessment z roku 2004 explicitně říká, že energetická bezpečnost není jen bezpečností spotřebitele. „Energetická bezpečnost je pojem, který se vztahuje k dostupnosti energie kdykoliv, v mnoha různých formách, v dostatečném množství a za přijatelné ceny; a to bez nepřijatelného a nevratného vlivu na životní prostředí. Tyto podmínky musí být zachovány, má-li energetika napomoci k udržitelnému rozvoji. Energetická bezpečnost má dvě dimenze – producentskou a spotřebitelskou.“

Producentský rozměr energetické bezpečnosti vnímá i americký badatel Jonathan Elkind, který prosazuje čtyřprvkovou definici. Čtyřmi prvky Elkindovy definice energetické bezpečnosti jsou:

  • Dosažitelnost (Availability)
  • Spolehlivost (Reliability)
  • Dostupnost ve smyslu ceny (Affordability)
  • Udržitelnost (Sustainability)

Do definiční roviny dosažitelnost náleží samotná fyzická držba nerostných surovin; schopnost producentů, tranzitních zemí a konzumentů shodnout se na podmínkách obchodu; existence technologií ve všech fázích spotřebitelského řetězce; dostatek kapitálu; fungující právní a kontrolní mechanismy; soulad těžby a ekologických standardů.

Spolehlivost Elkind definuje jako: existenci rozsáhlého diverzifikovaného energetického řetězce a adekvátních rezervních kapacit; krátkodobou i dlouhodobou ochranu proti teroristickým útokům, extrémním výkyvům počasí a politické nestabilitě; dostupnost adekvátních informací o globálním trhu s energetickými surovinami.

Dostupnost ve smyslu ceny určují následující faktory: nízká volatilita, tj. kolísání cen; transparentní cenotvorba; realistická cenová očekávání do budoucnosti.

Udržitelnost jako prvek energetické bezpečnosti spočívá v zajištění nízkých emisí skleníkových plynů a jiných látek znečišťujících životní prostředí, garanci pouze minimálního podílu na lokálních, regionálních a globálních hrozbách vůči kvalitě životního prostředí; ochraně energetických systémů před vlivy globální změny klimatu.

My bychom mohli ještě doplnit Soběstačnost po čerstvé zkušenosti získané pozorováním aktuálního vývoje geopolitické situace a maximální využití geografických a surovinových podmínek v rámci ostrovní dostupnosti. To vše v rámci stability dodávky energií se zaměřením na budoucí vývoj a budoucí cíle. Myšleno jako maximalizace nezávislosti na okolních státech.

Závěr

V našem případě bychom měli trvat na masivním a rychlém rozvoji jaderné energetiky, která je i tou nejlepší cestou k dekarbonizaci na našem území. Ponechat možnost sypat písek do soukolí příprav výstavby nových bloků manažerům ČEZu, kteří v případě vidiny budoucích ohromných investic do jádra neuspokojí své potřeby na luxus, je trestuhodná nedbalost. S jádrem máme možnost si udržet postavení vývozce, životní úroveň a regionální „výtlak“ (autoritu).

Abych na závěr parafrázoval slova, které ve druhé polovině 19. století vyřkl ministerský předseda Spojeného království Lord Palmerston: "Nemáme žádné věčné spojence a nemáme žádné věčné nepřátele. Věčné a trvalé jsou jen naše zájmy a je naší povinností je sledovat"

 

Sdílet

Komentáře

Pro komentování tohoto článku se musíte nejdříve přihlásit
© 2022 Asociace řidičů osobních vozidel. Všechna práva vyhrazena.